LETNÍ PODVEČER.

Dnes ulice tak divně voněla a vřela,

kol tváří chodců dech vál růží uvadlých

s květů akatových, sláva jejich mřela;

a v duši mojí všechen všední hovor stich.

Tak divně bylo mi, dnů dávných píseň zněla,

kdy všechno dráždilo, jak demonů roj zlých,

dech ulice a květů, ruka rozechvělá,

jež náhodou se zpola dotkla šatů mých.

A divem všechno tálo v tomto okouzlení:

ta léta přešlá, bolesti i moudrost zvyku,

i úvahy, jež ve zralou se mysl derou.

Zas život neznámý a obávaný pění

se kolem mne, a na několik okamžiků

jsem tesknou, roztouženou lidskou efemerou.