LETNÍ SOUMRAKY

Zas letní modré soumraky se vrátily,

a sama jejich vroucí kouzlo přijímám,

a marně hledám v jejich míru posily,

shroucena schyluji se k dobrotivým tmám.

Čím pro mne život rozchvěje se, vznítí,

již nechtěla bych nic, jen tebe míti!

Je cesta zatarasena k tvým dveřím,

jež léta spojovala naše komnaty.

Že radost přiletí? Již neuvěřím,

tvé ruce studeností sepiaty

mi neotevrou ráje, nerozsvítí

v důvěrnost žhavou srdce zlatého.

V soumraku volá život, od něho

již nechtěla bych nic, jen tebe míti!