letní stesk

strašlivá dílna událostí,

ten běžící pás provozu,

ve dne i v noci bez milosti

stoupami ran a hlomozů

štve lidskou kořist svou –

hoden však dělník odpočinku,

každému třeba někdy spát,

nestyď se toužit, lidský synku,

po stezkách mírných horských stád

s lahodnou zvonců hrou.

hledáš jen mír a plodnou sílu,

když kolem šklebí se jen křeč,

chceš vidět lásky mocnou žílu

zářiti v prazřetelnou řeč

průzračných pramenů,

chceš dřímat, bdě, co květ, jenž dýchá,

a tam, kde rosou přetékáš, –

jsou zvony katedrál jen pýcha,

však zvony stád jsou otčenáš

za zralost našich dnů.

továrna dějů řve a vrhá,

zločin má ruce na pažbách,

štěp života svou mízou mrhá,

padavek plno po dlažbách,

a medu nedá roj –

jak neprahl bys po klekání,

jež stáda zvoní na horách,

po sladké ilusi, jež chrání

na cestách ve větru a tmách,

– a pak šel v nový boj.