LETNÍ VEČER.*)

Ó krásná chvíle, kdy své zlaté řasy

den letní sklání na ospalý zor

a v usmívání ještě libé jasy

posílá v luh a řeku, sad a bor;

kdy srpy tichnou v ladném strání sklonu,

jen žab a cvrčků píseň tichá zní

a snivý hlahol kostelního zvonu

kraj prochvívá svou hudbou večerní!

Tu myslívám: Již dosti trudu, znoje

mně život přinesl – jsem unaven;

kéž ukončí se, dozní žití moje

tak lahodně jak letní tento den,

v tom zlatém úsměvu, v tom vábném klidu,

v té tiché písni, jež mi duší vlá,

kéž přejde v noc, kde toužebnému vidu

hvězd nesmrtelných krása vzplápolá!