LETNÍ VEČER

Kolem břehu řeka spěla,

strom ztuh’ ve modlení,

z tvého zářícího čela

tiché válo snění.

Nevím, proč jsem tenkrát prosil

jedno políbení!

Oč jsem prosil, čas to zkosil...

bývalo – dnes není!

Stromy, keře, břehy v řece!

Jeden mžik vše změní,

vždy však budu myslit přece

na to okamžení!