LETNÍ VEČER.

Po parném dni i večer dusný ještě,

z polosna těžkého kraj celý těžce dýchá;

teď dolů skáplo teple trochu deště,

a zas jen kolkolem omamná tíha ticha.

Vše v parné lázni té, tak husté a tak dusné,

smyslným vzdechem budí se, sotva že usne...

V zahrady vonné tmě vzdychají ze sna stromy,

jak lačné ruce vzpínají výš větve obtížené,

a jako suché rety, v snovém podvědomí,

spojují květy své, napjaté, rozechvěné...

A zas kol dokola vše líně rozložené.

Kraj celý teď, jak v ložnici je žena,

obrazy znavená a dojmy přetížená,

kdy před spaním své spony odepíná,

své paže při tom protahuje, vzpíná,

tak nějak rozmařile roztoužená...