LETNÍ VEČER

Znáš vlahou krásu oněch večerů,

kdy lesy krvavě se zardívají

a každý strom ti šeptá jinou báji,

stín každý kreslí jinou chiméru?

A zdá se ti, že pluješ v étheru

na křídlech touhy nadzemskými kraji

a stále víc se přibližuješ ráji,

v snech vidíš celou jeho nádheru.

Je ticho výmluvné. Zvon vyzvání...

Zda litovat máš vášně svojí hříchů,

když mluví k duši kouzlo klekání?

Ó sladká je to chvíle velké krásy,

když víš, že při hvězdách v tom teplém tichu

kdes v dálce někdo na tě vzpomíná si.