LETNÍ VEČER.

Krvavou čapku blázna pozvedám

na místo číše, jíž jsem dříve zvedal,

do tajů věčna směle dohlédám,

když v prachu dne jsem marně Štěstí hledal.

V zástupy házím vyschlé srdce své

– pro vlky jistě kořisť tuze chudou –

a nemám víc, než pěstě sevřené

a čapku blázna s rolničkami, rudou...

Pierot tančí kankán šílený

před tváří všech, kdo v blahobytu tuční,

pierot volá lidské hyeny:

hyena a smrt jsou prý nerozluční...

Vesele! Hurá!! Bludičky nás zvou

za noci letní tančit nad bažinou,

kde vystrojí nám slavnost nádhernou

a kde si naše údy odpočinou.

Tam kývá měsíc – hvězdy zardělé,

jak brillianty nad hlavami svítí,

oh, pojďte za mnou, drazí přátelé:

v bažinách budem o rusalkách sníti.

Krvavou čapku blázna pierot

s bravurou na svou hlavu nasazuje –

zní hudba Věčna dle nebeských not

a zástup ku bažinám vykračuje...