LETNÍ VZPOMÍNKA.

Večerním tichem ve vůni sen

kráčel jsem z koupelny domů,

na rudém nebi zhasínal den,

lehký van větru rozkýval trávy,

chladivá rosa už blýskala na nich,

časem kdes chřástal ozval se jen,

a pták už utichnul ve větvích stromů,

mlha se trousila po nízkých stráních.

Komáři kmitli nad hlavou mou

ve vzduchu vyhřátém, suchém.

Viděl jsem, paprsky v řece jak vrou,

cítil, jak úvoz rozjetý voní.

Krůpěje na travách leskly se v jase,

večer šel zvolna s mlhou a tmou,

klokot se roztřásl vlhnoucím vzduchem,

slavíka poznal jsem po vroucím hlase.

V prsou byl mír, a v duši byl klid,

a já byl volný jak ptáci,

v nitro jsem chytil západu svit,

bylo v něm přítmí, rozlité přítmí,

jako bys v jizbu proud sluneční vpustil

zeleným sklem... to zvláštní byl cit...

někdy tak z duše mé hořkosť se ztrácí,

kdos v ní jde zticha, jak travou bys šustil...