LETNÍ.

Když v lukách plno chrysantému

a blatuchy květ žlutavý,

a když kol hájův a hor lemu

se táhne závoj dálavy,

duch vzlétá nad slunečné kraje,

jak vážky křídlo duhou hraje,

a srdce z běd se zotaví.

Když na jezeře pluje v dáli

jak naděj, plachta bělavá

a rokytí, jež břehy halí,

svůj pocel větru rozdává,

jde duše, bosá dívka, k břehu

a trhá klas i květů něhu,

neb ducha žeň teď nastává.

Hle, celá zem je v dětí plenu,

vždyť plný hnizd je každý peň,

roj motýlů si na vrb kmenu

lesk samý spřádá v suchou dřeň.

Nuž, písni, jako dítě malé,

šat k reji kasej sobě dále

a na svět zimní zapomeň!