LÉTO NA VENKOVĚ.

Ve zlaté záři hřející

lze vidět v květech smějící

se klidnou vlídnou vesnici.

Kol luka, háje tesknící,

kde bloudím s duší pějící,

s úsměvy štěstí na líci.

A prostřed nivy vonící

ční hřbitov s pustou zvonicí

stříbrné tony ronící.

Jen večer, když v hvězd směsici

se lesknou hvozdy šumící

zní krajem vzdechy tesknící.

To kraj mé duše blouznící,

jež sní ve zlatém měsíci

o touhách, láskách tisíci.