LÉTO V CIZINĚ.

Karmínem zabarvila západ slunce zář

a z polí, vlnících se požehnáním Páně,

zpěv cvrčků věčný zní tak monotonně, fádně –

dech léta zdřímnuvšího ovanul tvou tvář...

Na jiný myslíš kraj a městys v klínu hor

a dýcháš téměř známou vůni žitných polí,

luk panenských... a srdce tím víc bolí, bolí,

když vzpomeneš, jak vítal tě v svou zeleň bor...

V sen vžíváš se, že zapomněl’s na místo, čas,

oh, zapomněl jsi, že jsi v zemi dálné, cizí,

že’s jak ten kámen, v moři hlubokém jenž zmizí,

tu nejsou milí tví, neslyšíš jejich hlas...