LÉTO

Žhavý žár a země prahne,

jak bys viděl na sta úst

otevřených, zda se nahne

obloha: „Otevř’ se, spusť!“

V tichu, jež kol prostřeno je,

hlasy slyš jak mluvit by;

šelest klasů, listí to je,

jsou to jejich modlitby.

K obloze to všechno vzhlíží,

spása přijde odtamtud;

už se oblak tiše plíží

a blesk šlehl, žhavý prut!

Vítr zadul do obilí,

vášnivější stal se šum;

neustává, ještě chvíli,

oblak přilne k země rtům! –

Vydrž ještě duše zprahlá,

vydrž ve svých modlitbách,

otevře se nebe znáhla,

protrhnou se studně vláh!