Léto.

Plachétka s ňader vedrem tobě sjela,

ó, žhoucí léto, jak z taneční síně

když vyjde dívka nonchalantně, líně,

v plen vánků vzdává nach žhavého těla.

Břeh údy koupajících v dál se bělá,

zdřim’ sedlák v snopech, hajný na mýtině,

co v jilmu košatého chladném klíně

i cvrčka ostrá nota oněměla.

Jak z hluboka to starých hvozdů sálá,

to jede bouře, sahá v mračen hřívu,

blesk před ní na rybníků hladi cválá.

Děs nepohnutím kraji hrdlo svírá,

v tom hustý déšť se snáší v lučnou nivu,

kde smutným okem kráva k nebi zírá.