LÉTO.

Sen jara odletěl, a ze střevíčků děcka

již země vyklouzla a v pannu odrůstá –

hle, v růže rozvíjí se krása její všecka,

neb léto rozkošné ji dechlo na ústa!

Zas listným chocholem se v lesích duby plní,

a vrkot doupnáka z jich korun zaznívá,

zas moře obilná se větrem v lánech vlní,

a s nebes modro plá, div oči neoslní,

kam červen vítězný svou záři rozlívá...

Pruh mezí osypán je kypře douškou vonnou,

a šípky v úvozech zas rudý mají květ,

a role v chrpoví a vlčím máku tonou,

a na sta skřivanů je slyšet z výšky pět – –

ó, sladko tušiti, co každý z nich si hvízdá:

že čeká rodinu tam dole v klínu hnízda,

kdes v jamce pod mezí, kde věrná samička

mu hlídá, vyhřívá a chrání vajíčka...

Co vůně ve vzduchu, kdy z rána slunce vstává

a květin poupata svým žehem otvírá!

Co rosných démantů se nivou rozblýskává,

kam zrak tvůj okouzlen se v snění upírá!

Je vábno zahledět se v zelený rám polí,

kde žito vymetá své první klasy ven,

je rozkoš, zatoulat se k lukám do údolí,

kde sečou trávu již, kde bílí táhnou voli

již prvý sena vůz, jenž po vrch nakupen...

A v horku rostoucím jak poledne se blíží –

hlas hudby podivné se vzmáhá po zemi,

hned piští diskantem, hned v basů hloub se sníží,

však stále, sterými se třese písněmi:

to frčí kobylka, to cvrček s meze pěje,

to čmelák bručivý se v pampelišce chvěje,

a s bzukem v jeteli se honí roje včel – –

ach, celý orkestr se krajem rozzvučel!

Však ještě vábněji zve toulka šerým lesem

kol tůní lesknavých, kde dřímá stín a chlad...

Zde utiš srdce své, když nahlas bije plesem,

zde léto živoucí tě potká, plno vnad!

Jde vstříc ti pěšinou, má lehké šaty bílé

a klobouk slaměný a vranný pod ním vlas:

zda, hochu, odoláš té čarující víle,

kdy stane před tebou – u toužného cíle –

a vlídně osloví tě drahý její hlas?...

Jak jiskra ohnivá ti rozkoš zachví rukou,

když hebkou stiskneš dlaň, a slova oněmí

a vše kol utichne, jen vaše srdce tlukou

a do dna prodchnuta se cítí růžemi – – –

Ó, šťastní, přešťastní na širém božím světě,

kdož jste si určeni: ó, milujte se v létě,

než květu vašich snů se dotkne první mráz,

než jeseň cizoty se vplíží mezi vás!