letovisko

na splavu mi bílá voda

buší do prsou,

kolem šumí slunná shoda

země s oblohou;

zeleň, řeka, tělo, slunce

jeden zpěv a lesk:

pouze na hluboké strunce

po tobě, mé druhé slunce,

v srdci brouká stesk.

ticho, jas. a přece v dálce

temno, zloba, shon,

bachratý tam, oddán válce,

funí babylon;

všecko ničí, všecko maří,

zhnusí noc i den:

nad ním jen mi lunou září

něha pobledlých tvých tváří,

útěcha má, sen.

ticho, jas. jen ošemetná,

marná iluse.

zhořkla mi už slova vzletná,

chůze po duze.

daleko je do pohody.

nedojdeme my.

jdu-li přece, zbodán trudy,

s tebou, hvězdo, vím i kudy,

za nadějemi!