LEUKONOE.

Bláhové již zanech přání

zvědět cíl mých dnů i tvých,

bohům nech to, nač zrak sklání

se v změť čísel Chaldejských?

Věř mi, mnohem líp jest vzíti,

jak nám podává se žití!

Ať jiná mnohá, mnohá léta

štěstí nám i láska zkvétá,

ať poslední zimy šer

teď nám štědří Jupiter.

Ať k jakým chce břehům shání

moře svoje peřeje,

hleď, ať ret se k číši sklání,

svěží tvá buď naděje!

Co náš hovor lehce plyne,

zrádný čas ten bleskem mine.

Leukonoe, chop se dneška,

nebuď hlava tvoje těžká

pro chvat Hor, jichž prchá rej –

o zítřek se nestarej!