Lev a orlice. (I.)

V říši zvířat, na prestolu přírody posvátné,

Ve prostoře šíré, neobmezené,

Obr všeho živočišstva v moci veleznatné,

V jarosti své síly nepokažené,

Vládne lev co král zvířecích tvorů,

Boře nával různotvárných vzdorů.

Jako nebes ústa hromem, lev svým hlasem hřímá,

A hned se vše s poděsením probouzí;

Jen když v odpočinku sobě hově, klidně dřímá,

Pokoj se ve tváři tvorstva obrazí.

Hřivou třese, z očí blesk mu srší,

Když naň zištných lovců střely prší. –

Zvířat král ten skví se království Českého v znaku,

A jest velkých předkův našich oslavou,

K němu když pnem s chloubou zřetelnici svého zraku,

Blahé upomínky nás vždy zaplavou.

Se lvem na práporech květla síla,

Kteráž v rodu českém vždycky žila;

Se lvem v štítu jako lvové Češi bojovali,

Třás’ se svět, když k zbrani sáhal český lev.

V jeho odznaku nám děje důkaz zachovaly,

Že, kde český národ, tam též síly zjev.

Bílý lev se vznáší v rudém poli,

Hájit právo! za své heslo volí.