Lev a orlice. (II.)

Kdož by neznal opeřence toho mohutného,

Jenžto, když svá křídla k letu rozepne,

Krouží nad zemí v oboru světa vzduchového,

Kamž se rychloletem blesku vyhoupne,

A z obzoru slunci nejbližšího

Patří na ruch světa vezdejšího.

Orel to, ten bystrý vládce vzduchu nadzemského,

Jenžto k tělesům nebeským putuje;

Orlice pak, pečlivá, vždy věrná družka jeho,

Na temenu skal mláď svoji pěstuje.

Orlice, máť něžná svojich plodů,

Dbá o jejich blaho, o svobodu. –

Na Moravě družné, na Moravě požehnané,

Jaré orly vychovala orlice,

A ti orli matce od Tatarů rozedrané

Dali svobodu, vlast drahou bráníce.

Orlicí Morava honosí se,

Neboť v jejím zemském znaku skví se.–

Čechy s Moravou v spojení jsouce po století,

Nesly společně osudu dobro, zlo,

V bratrském Čechové s Moravany ve objetí

Ctili svazek, jímž je božství spojilo.

Mocný svazek tento trvej stále

Ku blahu i národa i krále!