Lev dřímá.

Samá dravá cizotina

kol té milé vlasti,

lapeni jsme krutou záští

jako lvíče v pasti;

lapeni jsme, obehnáni,

kdo nás vysvobodí?

V šišáku kol ulapených

Hněv a Závisť chodí.

Ach, kéž lvíče na lva vzroste,

kéž zrak ohněm vzplane,

kéž ty skráně, jež teď níží,

povznese a vstane;

kéž se hříva mocně zvlní,

krev zahárá v hrudi...

Dřímá, dřímá; věčný Bože!

Kdy se opět vzbudí?