LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ.

Nad vychladlým tělem stanul Satan.

Rozhlížel se. Jizba na stanici.

Venku tma a telegrafní dráty

skučí jednotvárně nářky svoje.

Světlo svíčky zmítá se a hází

žlutý odlesk po vyhublých lících.

Zadíval se Satan teskně do nich:

„Galilejský, zase jedna oběť!...

Zase jeden, který uvěřil Ti,

zase jeden, jemuž kříž Tvůj těžký

zlomil páteř!...

Neblahý ty kmete,

nikdo ze všech lidí bez pokuty

nedá vejít Jemu do své duše,

Jeho nenechá v ní hospodařit!...

Moudrost života zní, starče, jinak,

tu má metropolit, patriarcha

v paláci svém u plného stolu,

taškář pop ji má, jenž s odevzdáním

tučné bříško celým žitím nese,

činovník i kupec, velmož šlechtic,

měšťan rozvážlivý – a ti všichni

zavrou na dva západy svou duši,

nedovolí vejít ničiteli,

nedají svou páteř za terč kříži.

Namalují si jej na praporec.

Na zeď pověsí a lampu rozžhnou.

V kostele mu o hodině jisté

činí visitu. A jmeno Jeho

na jazyku mají, neboť vědí,

že je Galilejský dobrá firma,

že má artikly, jichž titul táhne

po vlasti a valně části světa.

V rodině to zboží svědčí dětem,

stát i škola při nich prosperují,

kostel kvete. A co lidí živí,

schopných, tuze přičinlivých lidí!

A já také k účtu svému přijdu,

co svět světem, tak můj obchod nešel,

jak teď s touhle galilejskou firmou!

Obchod nad obchody chacha, chacha!

Ale otvírat Mu brány duše?

Svěřit mu v ní celé hospodářství?

Dům svůj opustit dle slova Jeho,

ženu, děti, kříž svůj vložit na hřbet

a jít za Ním? Neviděl jsi, starče,

když jsi pad a ztrhanými zraky

zíral po Něm – že byl vzdálenější,

než se ti zdál v dřívějším být žití?

Kmete pošetilý, kostelníček

na poslední vísce moh by býti

šedé lebce tvojí učitelem!

Všecko účelně tu zařízeno:

bůh má nebe, já ten kšeftík světa,

spokojen je kde kdo; patriarcha,

pop i velmož, kupec, voják, měšťan,

já i pánbůh – – do pořádku toho

nemá sahati se nerozvážně...“

Dlouho zíral na ztrhané líce.

Potom jakby útrpností dojat,

pohladil mu bílé dlouhé vlasy,

roztah velká netopýří křídla,

až svit svíček zasyčel a zhasl,

a vzlet oknem nad prostoru světa.