LEŽ.

A když jsem si o smutku zpíval,

byla to lež...

Já, veselý zármutku rival,

Ji miluji též...

Smích rolniček šaška tak znavil,

(snad publikum též!)

kdys v samotě k čapce své pravil:

Tvůj smích, toť lež;

však bez lži, čím pravda by byla?

Jen nudným snem...

V lži skryta je života síla,

jíž vzdorujem...

Rci, z pravd která nejlepší byla,

již možno znát,

zda hlad náš ukonejšila?

My museli lhát!

Tož, jestli jsem o smutku zpíval,

byla to lež!

A, veselý zármutku rival,

ji miluji též!