Leží hřbitov v širém poli,

Leží hřbitov v širém poli,

dobrým se tam dřímá sladce –

šly tam děti osiřelé

na návštěvu k matce.

Klekly k rovu, modlily se –

dušička v nich lkala,

matička jim před očima

z hrobu vyrůstala.

Co jim mohla milejšího

vnuknouti neb říci,

než že bude s nimi všude

duše její žehnající!

Chodím, bloudím, hledám koutka,

kde lze sobě postesknouti –

nabrať sil jak ze studánky

občerstvení k další pouti.

Rozhlížím se v pravo, v levo –

Stmívá se a cesta srázná –

Místo tepla vane zima,

místo přízně – slova prázdná.

Chladný podzim. Vítr studí,

květ má povlak jinovatky – –

O že mi zpráchnivělo

v zemi srdce milé matky!