Ležím na mechu –

Ležím na mechu –

země mne nese, zvedá

větru šuměním.

V jejím oddechu

je síla, kterou duši naplním.

Mé tělo tíže je prosté,

splývá s vším,

co kolem kvete a roste

dechem tajemným.

K zemi mám blízko,

do nebe daleko je:

ukaž mi, země, nebe své,

jež bylo by moje!

Nestačí s tebou být, denně brát

z tvých darů propastna,

jinak bych chtěla krásy tvé

být účastna.

Kvést, zrát a plody dát!

Aby mne někdo přišel očesat

a větve mé při tom nezmrzačil,

jak strom bych mohla zaplesat,

malý pruh země by k štěstí mi stačil,

odkud bych širé nebe uviděla

a svůj pruh země jeho krásou přioděla.