Ležím v bujném, pestrém drnu,

Ležím v bujném, pestrém drnu,

větřík běží travou,

modrým květem vedlé hlavy,

bílým nade hlavou.

Běží po vrcholcích stromů,

v spěchu sadem duje,

za ním pod stromy se zvolna

pohřeb pohybuje. – –

To nesli pramlaďounké

ku hrobu kolem žití,

snad teprv poznávalo,

jak jaro v srdce svítí.

Snad bylo jak ten skřivan,

jenž jarem teprv vrácen

a po první hned písni

zlým krahujem byl zchvácen.

Kolem cesty staré stromy

lidem soucit hlásaly,

na vůz černý s lesklou rosou

bílé květy střásaly.

Bílé květy divný tanec

na vozíku skákaly,

a ti lidé k jejich tanci

truchlou píseň plakali.