Lhostejník.

Vězte děvy upejpavé,

Že mne vaše oči hravé

Neokouzlí víc;

Ať si ostré šípy střílí

A ty přímo k srdci pílí,

Já jdu mužně vstříc.

Ať milence opájíte,

Spanilou se krásou skvíte,

Jako anděl sám,

Ať vás tvoří řecká dlátka

Nevinné jak holoubátka:

Přec vám výhost dám.

Vaše spolky, vaše spíle

A uprchlé vámi chvíle

Jsou jen marný sen,

A vy přec se honosíte,

Nám že rozkoš působíte,

Hrajete-li jen.

Dáte-li kdy políbení,

Mníte, že sladšího není

V šírém světě nic;

Mělnického dvě, tři sklenky

Hřejí lépe, než milenky

Hubiček tisíc.

Mnohý se až k zemi shýbá,

Ručky bílé vám zulíbá,

Mní, že v ráji jest;

S bratry já v radosti klíně

Děkuji při sladkém víně

Za tu velkou čest.

Mnohý jinoch láskou stůně,

Žaluje svou tíseň luně,

Probdí noční čas;

Mne však kojí spánek časný,

Až mne zbudí úsvit jasný

Zjitra k plesu zas.

Ano, děvy, to je nebe,

Kdo za pána má jen sebe,

Kdo je svoboden;

Proto pouta snést nemůže,

Ať kol nich vinou se růže,

Srdce mé ni den.