Lhostejný přítel.

Dokud hoví štěstí tobě,

Mnoho přátel můžeš sobě

Jedním zřením vyzískati.

Když ti ale výhost dává:

I ten, co dřív srdce vzdává,

Nebude tě litovati;

Ale osiřelé stoly,

Které horce miloval.

Tenkrát tobě hory, doly,

Věčnou lásku sliboval,

Když ho pára z lahodivých

Mísek k sobě vábila,

Vláha pojů roznitlivých

Zmrzlou krev mu vlažila;

Pročež nejev takovému

Příteli svou srdečnost,

Aby hrozná srdci tvému

Nebyla to nevděčnost;

Nébrž v příležité době

Skoumej jeho povahu –

A tak neuškodí tobě,

Byť i strojil nástrahu.