LI. Duše má jak poutník na pouť vydala se,

Duše má jak poutník na pouť vydala se,

oblékla si řízu, vzala sandály –

hladova a bosa, popel v světlém vlase,

růženec kol šíje, chladné korály.

Křížovou šla cestou, důvěřujíc spáse –

večer stíny snášel, mraky vyvstaly –

ani jedna hvězda nezasvitla v jase –

noc ji pohltila, smutky objaly.

Trní všude čnělo – bodláčí a kámen

zranily ji krutě, z ran jí tekla krev,

šedá říza v cárech visela jí s ramen.

Trpělivě šla dál, nestěžujíc sobě,

ze rtů jejích stoupal k nebi chvalozpěv –

křížová ta cesta vedla, drahý, k Tobě!