LI. Hra ošklivá, kdy s maskou boží

Hra ošklivá, kdy s maskou boží

na scéně vidím zlosyny,

jimž zločinem je, že jsme lidmi,

jich činy zlé však bez viny.

Tak s čelem smělým na soud volat

ty svaté jiskry velkých snah,

a odsouzet a kletbou šlehat

ten trochu světla v našich tmách –

Tak beze studu hlásat světu

svých kejklí božský rodokmen,

a přírodu, to dítě boží,

z otcovských síní týrat ven –

Tak s myslí nízkou povyšovat

svůj chtíč na božské vůle znět,

a svatou mluvu země, nebes

chtít přehlušit a neslyšet –

Ó, jděte mi! Tak umělými

přec nejste mistry, na mou čest,

bych neviděl skrz vaši masku

až do duše, jak bídna jest!