LI. I mně jedna ženská tvář

I mně jedna ženská tvář

dívala se duši – a se dívá,

nechť jdu dále světem samotář,

nechť se kolem sebe více stmívá.

Světlá záře z ní se leje přec,

zbývá jako po měsíci za ní...

pozdrav jara v těsnou ptáka klec,

sladký úsměv v dlouhé umírání.