LI. Modlitba k slunci.

Králi nebes, s oblačné výše skrz mračen val

metáš střely, mlhami cestu klestíš si dál,

modlitbě, z prachu k tobě jež letí, milostiv buď!

do světla proudů bolestí zdranou potop mou hruď!

Celičkou jasem zahrň ji, vyzlať každý v ní kout,

nejlépe s celým plápolem račiž v ubohou vplout,

hrudí ať si je třeba zemského tvora, moře je též,

v které zapadáš v slávě; skanouti králi, vlídně tam spěš!

Hlubiny stejné má, strže, úskalí, bradel též štít,

v pýše své vydrží rovněž, slunce, tvým zrcadlem být!