LI. Náruživosť.

Stoupá mrak černý na nebeskou oblohu s hrůzou,

Slunce studem kryje tvář.

Prach se točí černý, věje víchřice, větve se lámou,

Blesk sikotá, bije hrom.

Prudkoletý zuřivým rachotem sype led nebe průtrž,

K záhubě proudy se dmou.

Lítaje řechce Satan, blažený žeť zoufaje rolník

Lebku rve spocenou.

Zrůstá takto hněvů sveřepých v duši mrákota hříšná,

Záclona světla nebes.

V žílách krev se pění, tluče srdce, mozek se pobouří,

Jiskry sypou se z očí.

Odcizený sobě, v zaslepeném ztěku úzdu potrácí,

Šelma se vlády chopí.

Řechce Satan plesavý, zaletí ale mutně na výsosť

Božnorodý genius.