LI. Pryč jsi děvo! A tvá všady

Pryč jsi děvo! A tvá všady

Zpomíná se jemná vláda;

A tvé lásky blahé žezlo

Všecko sobě nazpět žádá.

Tvoje kvítka na zahrádce

Truchlivě hlavinky kloní:

A kdy ptám se, co jim schází,

Smutně řkou: My lkáme pro ni.

A to milé ptáče v kleci

Zanechalo sladké pění:

A kdy ptám se, proč je ticho,

Říká: Vždyť tu ona není.

Mé pak srdce přeubohé

Víc než kvítka, víc než ptáče,

Co jsi nás tu opustila,

Dnem i nocí pro tě pláče. –

Nelze nám už děvo nésti

Tvoji nepřítomnost dlouhou:

Nepřijdeš-li záhy nazpět,

Zhyneme zde všichni touhou.