LI. Strom květ nese, dokud neuchřadne,

Strom květ nese, dokud neuchřadne,

lilje voní dokud neuvadne,

hvězda svítí, dokud nezapadne,

sopka pálí, dokud nevychladne,

sníh se bělí, než se v vodu shlukne, –

pěvec zpívá, než mu slabá struna,

nebo srdce v úzkých prsou pukne.

Blaha dáno, že až k přesycení,

strastí dáno, že až k nesnesení,

však to přejde, až se ve hrob svinu,

vždyť si také jednou odpočinu.

Na rozcestí roste pěkné kvítí:

„Že nemusí píseň věčně žíti.“