LIANY.

Od staletého kmenu ve pralese

ku druhému se houpají tak hravě,

v jich zeleň kolibřík se, rubín, třese,

jak hvězdný řetěz stoupají a žhavě

v nach zahoří, když ptáci v jitra plese

se houpají v nich, v smaragdové trávě. –

Ó liany! Mé ňadro bouřně dme se,

na živé myslím, stulené k mé hlavě!