Líbal jsem líčka tvá dnes,

Líbal jsem líčka tvá dnes,

díval se v očka sivá,

usínal svět, ba sotva že hles,

jen větev se se květy pohnula živá,

kde voněl bez.

My dál a dál v zahradu, já za ruku tě táh,

já hořel a tys se rděla,

v horečném kvapu když ruka má smělá

na srdce tvé spěla, kde lásky naší práh.

A já ho překročil, my v měkkém padli mechu,

já na zástěrku, jižs mi rozprostřela,

a pak těch vzdechů, tolik vzdechů!

Dokola ticho, a nahoře – tam beránci se vlekli,

já tě objal, tys se blahem chvěla – –

A tam – tam jsme si to řekli!