Líbej...!

Když v parku jsme se líbali,

bylo to po letě,

což my jsme mladí věděli,

věděli o světě!

Když v parku jsme se líbali,

kde padal zlatý list,

Ty stulená v mé náruči,

já nebem, silou jist.

Když v parku jsme se líbali,

nad městem večer šel,

já zřel v Tvé oči hluboké

a svět se před mnou tměl.

Když v parku jsme se líbali,

na nebi měsíc plál...

poupátko útlé, dítě mé,

smím líbat, líbat dál...?

Když v parku jsme se líbali,

já zpit se štěstím chvěl, –

o líbej, prudce líbej mě,

třeba bych zemřít měl...