Líbej mě.

By Adolf Heyduk

V duši mé mračná-li myšlenka vstává,

září tvých očí se červánkem stává;

temnota ztrácí se, zlato se množí,

ve mně i mimo mne zázrak je boží.

Proto, když hněv a žal v ňadra mi vnočí,

mír do nich nasypej jasem svých očí!

Líbej mne, objímej! Radost mám z Tebe

jak země po bouři z modrého nebe.