Lichotník.

Lichotník jest onen člověk,

jemuž štěstí někdy dopřává,

však v duši skrývá černý nevděk

a lstivostí cizím srdcem pohrává.

Člověk takový jest nepravý,

proto nehleď na jeho jednání,

on přesvědčí tě v malé chvíli,

že o upřímnosti k tobě nemá zdání.

Dokud vidí tvoji nerozhodnost,

lichocením spěje k předu dál,

hledej však v něm tu upřímnost,

zda o ta slova k tobě vskutku stál.

Lépe jest cítit pravdivé dechy,

které v životě zastupují větší moc,

sliby mlhavé zanechají vzdechy

a tím trpí jen tvá budoucnost.

Ve směru tomto ošemetnost lidská

touží na obou rámě nositi,

jí se po spravedlnosti nikdy nestýská,

jen když může ze všeho lehce těžiti.

Pohlédni však na nepravé to jednání

lichotníka a co z toho povstává,

jen zdivočelost v každém počínání

a bezohlednost jen s ním ovládá.

V nespravedlivém jednání

pětkrát uzříš počínání,

pravdu vždy na jazyku míti,

neb jen s tou lze duši obohatiti.