LIDEM.

„Buď vůle Tvá!“ – tak pomodli se,

odchází-li ti navždy mil tvář,

a v zapadlém tam oku pozaskví se

ti sledně v ústret velké lásky zář.

„Buď vůle Tvá!“ tak vždycky pomodli se,

kdy osud zahalí tě v tmavý mrak, –

a srdce ochabne a bolem chví se,

an konce bídy nevidí tvůj zrak. –

Leč choutkám vzdoruj, dokud krev ti proudí,

byť kázaly ti o bohu a kříži!

Bůh pomůže! Onť jen ty skety soudí,

co znají Ho, jen kdy se bouře blíží.

Je těžkým bojem celé naše žití; –

rek u praporu svého vytrvá,

a padne-li – aj nad ním hvězda svítí –

tam pohledí: „Buď věčně vůle Tvá!“ –