LIDKA.

Lidko, kdypak řeč žádosti

bude splněna?

kdy budu smět říct s radostí:

Lidko ty jsi má!

Žádný den a žádná chvíle

není zmařena,

abych si nemyslil mile:

Lidko budeš má.

Jak tě spatřím, milost hoří

v srdci nevinná,

a ve mně tu žádost tvoří:

kyž jsi Lidko má!

Jak jen usnu drobet mile,

tak se mně hned zdá,

bych byl třeba vzdál na míle:

že jsi Lidko má.

Tvůj pohled a tvou podobu

mám před očima,

kde jen jsem a každou dobu,

všudy Lidko má!

Překážky snad musí míti

každé stvoření,

co však osud bude chtíti,

žádný nezmění.

Protož Lidko doufám silně,

že jsi upřímá,

a že také neomylně

vždy zůstaneš má.