LIDSKÁ MUKA.

V jaké tajemství vhrouženi žijeme na této zemi,

tlumíce tep srdcí, jako mniši uzavření do cel –

proč k bolestem vlastním zůstáváme němi

a trpíme ještě, když sesládly v pocel?

Proč stavíme nové chrámy ze zklamání tříští –

a vůlí svou, oslavenou rozkošemi prchajících chvil,

srdcí a jazyků miliony příští

do života voláme z nadvlády neznámých sil?

Kdo touhy setbu kouzelnou nám v duše naše nasil –

a když květy krvavými zkvetla,

proč ponořil ji v tmy a vichřicí zhasil

nad kalichy jejich všechna bílá světla?

Kdo vládne nad námi a kam nás, silný, vede,

do jakých propastí, kde svítí tma,

a z prsti nepostřehnutelné květy vyrůstají bledé,

zapředené v světlý dešť jak v závoj tajemna?

Kdo do tisíců rozmnožené v kruh věků nás zapojil

a v našich srdcích v jedno slil

tušení, bázeň, hlad i tvůrčí křeč,

kdo dal nám myšlenky, kdo dal nám řeč –

a jaký všeho je účel a smysl a cíl?