LIDSKÝ ŽIVOT

Lidský život teče zdlouha

brzy světlem, brzy v stínu,

je to smutná píseň pouhá,

podobá se mlýnu.

Málo mouky, mnoho plev,

často slza, zřídka zpěv,

až to všechno zdrtí

velké kolo smrti

ve svém klínu.

A ten život stejně zpívá

první píseň jako třetí,

někdy člověk při tom zívá,

někdy v propast letí.

Někdy motýl štěstí sám

na chvilku si sedne k nám,

ale v krátkém čase

uteče nám zase –

nepřiletí.

Je však jedna píseň přece,

celému je známa světu,

malá je jak kapka v řece,

jako ptáče v letu.

Růžemi nás otočí,

srdce při ní poskočí,

k radosti nás svádí:

je to doba květu,

doba mládí.