LIDSTVO.

To průvod jest bez počátku i konce,

jde provazy spjat kol beder i pasů.

Zda trestanci, či šílenci v kýs Bedlam*)

se potácejí v mlhách a klnou, lají

a prskají a rouhají se v skřeku,

vlas zcuchaný, podlité krví oči?

A děti jsou a muži, starci, ženy;

šat zdraný, na němž cetky zašlé slávy,

a koule u noh a na pěstích pouta,

ti v rukou žezla, čapky bláznů jiní

na hlavách, z jejich očních důlků bezdných

Smrt chechtá se, co s šedivého nebe

se lije plískanicí, vítr cuchá

jich cáry, v nichž se nahé tělo třese,

sníh šlehá do nich v hustých vločkách, lepí

se do jich vlasů: řvouce, slintajíce

a plačíce a klnouce jdou dále.

Sta katanů, jež nevidí, je žene

a šlehá důtkami a škorpiony

a knutami, jež slují Trud a Starost

a Bída, Zlata chtíč, Alkohol, Lítost

a Zoufalství v neznámou pekla Sibiř,

kde není úkoje a slitování,

kde Jahvé kamsi do výšin jim unik’,

kde podle cest na kříži Kristus mlčí,

kde tupé civí Fatum poloslepé,

co klikatý blesk v sněžný oblak píše

nad jejich lbí své děsné Anathema...