LIDSTVU.

Jdeš, lidstvo, o zlaté se rouno bít,

o světlé pravdy, o sny dávných věků,

před tebou září Idealu štít,

však kde tvůj cíl? Kdes mizí v pozdaleku!

Již, zdá se, toužená Zem před tebou,

vstříc nese snítku holubička bílá –

leč výš jdou vlny, divoce jen řvou

Charybda Lež a podlá Závist, Scylla.

Zpět vržena zas do bouřících pěn

tvá loď se vrací, dravý proud ji sráží...

Vogue la galère! Byť stožár roztříštěn,

dál bijte vesla, dokud síla v paži!

Nad hlavou hvězdy – ať se tmí ta změť,

kde lidské zloby tisíc hadů syčí,

rozviňte plachty, loď zas k předu leť,

kde zámek Štěstí cimbuří svá tyčí!

Zas vichr zadul? Srdce strádá zas?

Zas potvor mořských kol se hrbí šíje?

Rek přijde bílý – mocnou rukou v čas

kormidlo schvátí, ku břehu loď vbije!