LII. Ach to od ní psaní!

Ach to od ní psaní!

To jest její ruka! –

Snad že teď se skončí

Moje trapná muka.

Nadpis? – „Ty můj milý!“

Podpis? – „Věčně tvoje!“ –

O již ku radosti

Vzchop se srdce moje!

Ostatní pak lístku

Povídají řádky,

Že se uhlídáme,

Že zas přijde spátky.

Ó jak já jí křivdil,

V schránce té ctné duše

Místo věrné lásky

Klam a zradu tuše.

A již sám si děvo

Za vinu to kladu,

Že jsem na tvém srdci

Spáchal onu zradu.

A kajicně k tobě,

Že mně toho líto,

Jako hříšník volám:

Děvo, odpusť mi to!