LII. Ba ještě toho lituju,

Ba ještě toho lituju,

že tenkrát jsem ji nepozdravil,

že jsem s ní při svém potkání

se na slovíčko nezastavil.

Než, jak jsem ji moh’ pozdraviť,

jak mluviť s ní? – má touha zrůstá! –

Já tenkrát plné ruce měl –

a měl jsem, ach, i plná ústa.