LII. Co v srdci klíčí krásného,

Co v srdci klíčí krásného,

tak často z jara chřadne;

ach, tepla více, přátelé,

a nic nám v srdci neuvadne!

Tu hleďte na ten boží svět:

jen jedním sluncem svítí,

a přec má teplý paprsek

pro každé rodící se kvítí.

Pro každé ptáče píseň má,

pro každou hvězdu světlo,

a když nám svitne do srdce,

div radostí by nevylétlo.

Ba lidské srdce, bože můj! –

nic krásnějšího není,

a přece s ním tak chřadneme

jak sirotci, tak opuštění!