LII. Na podzimním poli, po strništi,

Na pozdním poli, po strništi,

jdu s puškou, hotov na ránu,

a přede mnou, jak na bojišti,

v prch lítá národ skřivanů.

Již lítnou bez zpěvu a hlasu,

nic pro radost, nic pro žaly –

tak vám vše do posledních klasů

až na to srdce požali!

A lítnou přede mnou jak v bázni,

že smrt k nim ze mne doletí –

ach, těchto strachů buďte prázdni,

vysloužilí vy poeti!

Za vámi já poslati ránu?

Radš ruku sežhu v plameni:

kdy čas odzvání pěvci hranu,

všakť luza najde kamení.