LII. Pohříchu! již více nenavrátí

Pohříchu! již více nenavrátí

K nevděčným se Vojtěch krajanům;

Jest k nim na cestě – než k Polanům

Umínil si soukmenným se bráti.

Jeho úmysl nic nevyvrátí:

K pruským od nich dál jde pohanům,

Pade však do rukou katanům,

A tak pro víru svůj život tratí! –

Pro věrného svého služebníka

V dálné cizině Pán připravil

Korunu a palmu mučedníka!

Tak své jméno věčně oslavil,

A u prostřed zavražděných bratří

V nebi na tvář Hospodina patří. –